Počítačový redaktor: Nenáročná práce snů?

Poslední čtyři roky si přivydělávám jako externí redaktor několika technologických webů. Není to nijak dlouhá doba, ale myslím si, že už mám dostatek zkušeností z tohoto prostředí, o které se mohu podělit. Na první pohled se jedná o zaměstnání snů – práce z domova, přístup k novým produktům a to vše placené. Realita je však trochu jiná a rozhodně ne tak růžová.

První zhruba rok jsem se věnoval v podstatě pouze psaní krátkých článků (tzv. „novinek“) o nově představených produktech. Zdrojem pro tyto články byly a jsou především zahraniční magazíny, případně oficiální tiskové zprávy výrobců. Nestačí ovšem pouze přeložit původní text do češtiny, doplnit obrázky a publikovat. Tedy někteří redaktoři to tak dělají, ale já jsem se snažil psát trochu jinak. Pokud se jednalo o nový produkt, snažil jsem se o něm zjistit co nejvíce informací z různých zdrojů a tupě neopisovat marketingové výmysly výrobců.

home-office-336373_1920

Z počátku jsem psal v podstatě o všech možných komponentách. Postupem času jsem se začal více zajímat o počítačové skříně a chladiče a myslím si, že jsem v tomto oboru získal slušné znalosti, které jsem zužitkoval. Při prvních článcích jsem se zhrozil, jak špatně jsem na tom s pravopisem. Ve škole jsem sice češtinu zvládal bez větších potíží, ale teorie není vše. Psaní „novinek“ bylo sice z počátku zábavné, ale po čase velmi stereotypní. Lákalo mě vyzkoušet si komponenty, o kterých jsem doposud pouze psal, také otestovat.

Začátek opravdové redaktořiny

Prvním plnohodnotným článkem byla stavba domácího serveru. Pro účely článku mi pomohl kolega sehnat počítačovou skříň Cooltek U3, která je sice pro domácí server až příliš luxusní, ale jednalo se tehdy o novinku, kterou nabízelo zastoupení výrobce na recenzi.

Dalším krokem byl velký test mechanických klávesnic. Tyto periferie jsou v posledních letech velmi oblíbené a na trhu byla celá řada zajímavých modelů. Začal jsem tedy s pomocí kolegů oslovovat zastoupení jednotlivých výrobců, kteří většinou kladně odpověděli. O komunikaci a jednání PR zastoupení výrobců bych se rád věnoval v některém z dalších článků.

První velký test - mechanické klávesnice

Klávesnice přeci nevyžadují žádné speciální měřící zařízení a jde o vhodné výrobky pro začínajícího redaktora. Takto jsem uvažoval, ale jak se ukázalo, mělo to háček. Čím nafotím produktové fotky? Starý kompakt od Nikonu bohužel nebyl dostatečná výbava pro pořízení kvalitních snímků. Opět jsem se tedy spolehl na pomoc kolegů z redakce, kteří mi všechny klávesnice nafotili a na mě bylo „už jen“ testování a psaní recenze.

Investice bez jasných výsledků

Stále jsem chtěl zkoušet a testovat nové věci a vzhledem k tomu, že jsem se již dlouhou dobu zajímal o chlazení, rozhodl jsem se pro testování vodních bloků na procesory. Testovací sestavu jsem sehnal relativně snadno, horší to bylo s měřicími přístroji. Potřeboval jsem přesný teploměr a tlakoměr, což je investice několika tisíc korun. Nakonec jsem teploměr koupil z Ebay za cca 600 Kč a přístroj pro měření tlakové ztráty jsem si postavil sám. Využil jsem tlakové senzory, Arduino a nějaké další smetí kolem.

Další nevyhnutelnou a velkou investicí bylo pořízení nového fotoaparátu. Electroworld měl v nabídce entry-lever zrcadlovku Nikon D3100 se setovým objektivem. Za 8 000 Kč šlo o jasnou volbu, se kterou si vystačím do dneška. Fotoaparát není vše, potřeboval jsem ještě stativ, který jsem pořídil za 300 Kč z Aukra (vydržel jen rok, ale i tak to bylo víc, než jsem čekal).

testy_vodnich_bloku_aquacool_xspc_phobya_01

Investoval jsem tedy více než 10 tisíc korun do vybavení s nejistým výsledkem. Testy vodních bloků sice v tu dobu žádný jiný český web nepořádal, ale i tak jsem měl obavy o přízeň čtenářů. Do prvního testu jsem sehnal celkem 3 bloky a článek měl u čtenářů slušný ohlas. Po čase jsem ještě uspořádal druhý test, na další už se bohužel nedostalo.

Přesto, že jsem měl články slušně placené, výše autorských honorářů ani zdaleka neodpovídala investicím do výbavy a strávenému času s testováním. Dá se vůbec psaním něco vydělat?

Sponzoring od výrobců

No, vydělat se dá, i když ne nijak závratně. Pomocnou ruku totiž nepřímo poskytují výrobci. Někdy si totiž napíšete o produkt, který máte zájem otestovat a výrobce jej po otestování nechce vrátit a nechá vám ho do testlabu. Tento postup není pravidlem, ale hlavně větší výrobci tímto dotují redaktory. Nabízí se samozřejmě otázka, zda nejde o formu úplatku. Já osobně na toto jednání neberu při hodnocení produktu zřetel a myslím si (nebo spíše doufám), že je to tak i u ostatních autorů z této branže.

Prodávání otestovaných produktů jsem v počátku příliš nefandil. Názory typu: „Ty to dostaneš zadarmo a potom na tom ještě vyděláš.“ mi také nepomáhaly. Časem jsem svůj postoj ovšem změnil. Ono, když si spočítáte, že jste nakonec za článek dostali honorář, který odpovídá zhruba 50 Kč na hodinu, není se čemu divit. Přeci jen práce redaktora vyžaduje vynikající znalosti z oboru a naučit se je vyžaduje velmi mnoho času.

lamax-x8-puzdro

Peníze získané prodejem navíc neustále investuji do dalšího vybavení a to hlavně do komponent, které výrobci neposkytují. V současné době píšu recenze pro PCNews.sk zadarmo a jediným mým příjmem z těchto článků jsou právě produkty, které výrobci nechtějí vrátit zpět. Někdy se tak stane, že strávím spoustu hodin testováním, focením a dalších zkoušením a když chce výrobce zapůjčený produkt vrátit, dělal jsem vše zadarmo.

Proč?

Možná si říkáte, proč to vlastně dělám. Má to více důvodů. Tato „práce“ mi vyhovuje. Mohu testovat a psát v podstatě kdy chci, termíny uzávěrek mě většinou netlačí (na rozdíl od tištěných médií) a láká mě zkoušet neustále nové věci. Živit se pouze psaním sice nemůžu, ale jde o dobrý přivýdělek při studiu vysoké školy.

question-marks-2215_640

Už jsem si párkrát říkal, že bych mohl se psaním skončit. Ale co bych dělal potom? Nové technologie a produkty mě zajímají a jejich testování a následné psaní recenzí zkrátka neskutečně baví.